pondělí 2. květen 2016 0:00

Kapela Nevereasy: Úspěch si musíme vyhrát

Jak těžké je prosadit se s novou kapelou, co je třeba obětovat, a jaký má názor na současnou hudební scénu prozradil v rozhovoru Jan JOHNNY Růžička, frontman začínající rockové kapely Nevereasy, která v květnu pokřtí své debutové album.

Jak dlouho se kapela Nevereasy pohybuje na české hudební scéně?

 

Aktivně fungujeme teprve druhým rokem. Kapela prožívala klasické porodní bolesti a poslední rok se věnujeme nahráváním desky. Jeden zkušený producent řekl, že nejdůležitější je mít kolem sebe ty správné lidi. Já za sebe doplňuji, a to je kolikrát mnohem těžší, snažit se eliminovat počet těch špatných. Často jsou muzikanti vaši dobří kamarádi nebo někdy dokonce příbuzní. Pokud ale nesdílí společnou cestu, nemají stejný cíl, nebo nejsou schopni obětovat vše vašemu snu, je potřeba se ihned rozloučit. Kompromisy nemají cenu.

 

Je těžké pro začínající kapelu prorazit, oslovit veřejnost, média?

 

To je otázka, kterou si nemůžete nikdy připustit. Já sám vlastně nevím. Dneska jsou pro kapely úžasné možnosti. Hrát se dá. Jestli se svoji tvorbou prorazíte, je už jen na vás. Do jaké míry se věnujete marketingu a PR, je také jen vaše volba. My se snažíme hrát téměř kdekoli. Víme, že úspěch si musíme vyhrát. Investujeme do marketingu, vážíme si toho, když se o nás píše. Muzika se ale články nebo reklamou šidit nedá. Lidé nebudou chodit na vaše koncerty, protože máte fajn plakáty. Prosadit se můžete, když budete hrát a lidem se vaše práce bude líbit.

 

Co je největší překážkou, s čím se nejvíce potýkáte?

 

Jedním slovem bych řekl, že čas. Máme rodiny, zaměstnání a někdy sladit vše tak, abychom mohli efektivně pracovat, je nesmírně těžké. To jsou ale přesně ty překážky, které všichni musí chtít porazit a zvládnout. Musíme, a teď myslím i naše nejbližší, být schopni hodně obětovat.

 

Jaká je podle Vás současná česká hudební scéna? Kde jsou její největší slabiny?

 

Podle mě je velice kvalitní. Je tu spousta muzikantů s talentem, vůlí a snahou něco dokázat. Jak už jsem zmiňoval, dnes jsou možnosti obrovské. Není problém se vzdělávat ve školách, u profíků, nebo využít sílu internetu a kvalitně se učit doma. Když chodím na koncerty kapel, baví mě zvukové zkoušky. Každý se rád „předvede" na ten svůj nástroj. Někdy se až divím, jak úžasně umí v takhle mladém věku. Ten problém je vlastní tvorba – nápad. Žádná škola vás nenaučí, jak využít svůj potenciál. Buď máte myšlenku, která upoutá pozornost a pak ani nepotřebujete zpívat osm oktáv, nebo jste virtuos bez nápadu a vaše znalosti vám nebudou nic platné.

 

Jak byste popsal hudbu, kterou hrajete, kdo jsou Vaši „fanoušci"?

 

Hrajeme rockovou muziku plnou emocí. Někdo říká, že je to grunge a 90. léta ve městě Seattle. Písničky jsou uchopitelné pro každého a zajímavé pro muzikanta. Rozhodně nemohu popřít vliv kapel, na kterých jsem já vyrůstal a které mě jako zpěváka ovlivnily.

Jsou to kapely Pearl Jam, Soundgarden, Creed, Alice In Chains a další. Nesnažíme se muziku uměle tvořit pro širokou masu. Jak z nás leze, tak ji fanoušci uslyší.

 

Vaše písničky jsou zpívané výhradně anglicky, jaký je důvod?

 

Od šestnácti let jsem žil v Texasu. Angličtina se přirozeně stala mým prvním jazykem. Je pro mne daleko snazší vyjádřit své pocity v písničkách anglicky. Záleží nám na tom, aby naše muzika byla uvěřitelná a ne umělá.

 

Neztíží Vám to trochu postavení u fanoušků, přece jen, český posluchač chce vědět, o čem se zpívá?

 

Je to možné, ale s tím se nedá nic dělat. Věřím, že angličtina dnes patří k všeobecnému vzdělání a snad zpívám natolik srozumitelně, že český fanoušek bude vědět, o čem. Minimálně to musí cítit.

 

Kdo je Vaší inspirací, kdo Vás ovlivnil nejvíce?

 

Některé kapely už jsem zmínil. Mou inspirací jsou zpěváci Chris Cornell, Eddie Vedder, nebo Layne Staley, který už bohužel není mezi námi. Nejvíc mě ale zasáhl koncert skupiny Creed. Bylo to v roce 1999 v San Antoniu. Tam jsem se slzami v očích věděl, že budu zpívat.

 

Dá se u nás uživit jen hudbou?

 

Ano dá. Na začátku musíte ale být ochotni zahrát na svatbě, firemním večírku, nebo pohřbu. S vydělanými penězi je samozřejmě potřeba umět pracovat. Jednak je potřeba hodně do muziky investovat a pak také nepočítejte s tím, že zvládnete odehrát 365 koncertů za rok.

Při poslechu Vaší muziky se dost špatně představuje, že hrajete na pohřbu. Už jste takovou „zakázku" někdy reálně měli?

(smích) Každá akce, která není náš koncert, má svůj scénář a svoji dramaturgii. Playlist musíme vždy podřídit přání klienta.

 

Jaké jsou vaše aktuální plány?

 

5. května křtíme v Hard Rock Cafe naši první desku. Přípravy jsou dost náročné, protože akce bude velkolepá. V létě a na podzim chystáme kromě několika festivalů i vlastní turné po ČR. Na konci roku bychom rádi vydali náš první videoklip, a protože materiál se v šuplíku hromadí, brzy začneme pracovat na druhém albu.

 

Vaše první deska, kterou budete křtít v květnu, se jmenuje „The Only Way" – proč právě takto?

 

Je jen jedna jediná cesta, jak něco opravdu dokázat. A ta cesta je jen vaše. Písnička je o závisti a hloupých radách druhých. Napsali jsme ji s naším kytaristou Pauem asi za 10 minut před studiem na sedačce. Je pro nás tak nějak samozřejmá, automatická, přirozená a skutečná, že jsme jí pojmenovali naši desku.