Podobně jako Čapkův román Krakatit, který měl v podobě divadelní hry u Švandů před necelými čtyřmi lety světovou premiéru, i Obyčejný život se na jevišti objevuje poprvé. Spisovatel jej napsal během léta v roce 1934 a po románech Hordubal a Povětroň jím vrcholí tzv. noetická trilogie, v níž se autor zabýval lidským poznáním. A došel k tomu, že nejen naše poznání, nýbrž i náš život v sobě obsahuje víc možností a podob, než sami tušíme…
Hlavní hrdina příběhu, bezejmenný nádražák v penzi, sepisuje na sklonku života paměti, aby zjistil, že jeho „obyčejný život“ nebyl ani zdaleka tak přímočarý a jednoznačný, jak se i jemu samotnému zprvu zdá. Ze skromného, slušného muže se najednou stává téměř běsovská postava, z jejíhož podvědomí probleskují vášně, pudy, hříchy, omyly a chyby, podlosti i lži… Kolik různých „já“ vlastně v sobě máme? Kolika z nich přiznáme právo na existenci? A které je to pravé?
Srdeční záležitost Martiny Krátké
Stále živou předlohu Karla Čapka pro Švandovo divadlo volně adaptovala Martina Krátká. Tu diváci znají především jako všestrannou herečku, ale výborně si vede i v roli autorky a režisérky: to ostatně potvrdila třeba v případě komedie CRY BABY CRY, která patří už tři roky mezi nejnavštěvovanější tituly smíchovské scény.
O divadelním zpracování Obyčejného člověka Martina Krátká přemýšlela už od roku 2010 – od chvíle, co se jako herečka objevila v Hordubalovi v Divadle Husa na provázku (v režii J. A. Pitínského zde hrála Hafii, dceru hlavního hrdiny, jemuž vrah zákeřně probodne srdce, a to se na konci záhadně ztratí). Práci na Čapkově předloze tak Krátká ne náhodou vnímá jako svou „srdeční záležitost“.
„Donedávna jsem se ve všech svých inscenacích snažila zachytit témata, která společnost pálí a bolí,“ říká režisérka. „Zrcadlo, které má možnost divadlo nastavovat, má neuvěřitelně léčebné účinky. Letos jsem nabyla dojmu, že je třeba se pozastavit. Všechno je nějak příliš rychlé. Proto Čapek a proto jeho oslava života s názvem Obyčejný život. Obyčejný život, který přece nikdy není obyčejný,“ uvažuje Martina Krátká.
Road movie ve vlaku
A proč se tvůrci rozhodli z Čapkova Obyčejného života udělat Slušného člověka? „Všem Čapkovým dílům je jedno téma společné, a to je člověk,“ říká Martina Krátká. „V případě Obyčejného života jde o vhled do duše obyčejného člověka. A to je také téma, kterému se v inscenaci věnuji - obnažení lidské bytosti“, vysvětluje režisérka. Ta svou „road movie na jednom místě“ umístila do prostoru vlakového kupé – místa všedního a magického zároveň.
Slušnost znovu na scéně
„Věříme, že má smysl znovu a znovu promýšlet, co pro každého z nás slušnost znamená, a jak je to s ní doopravdy,“ doplňuje dramaturg inscenace Libor Vodička. „Slušný člověk je jednak oslavou obyčejného života každého z nás, a jednak poutavě vedenou filozofickou úvahou o člověku, který se biologicky rodí jako mnohost,“ dodává Vodička.
V hlavní roli bilancujícího železničáře se představí Miroslav Hruška, jemuž podobně jako kdysi Čapkovi slušnost v dnešním světě chybí: „Nalézám kus štěstí v tom, že se tam pan Čapek zabývá slušností, normální, úplně obyčejnou slušností, protože je jí jako šafránu a za to jsem moc vděčný, že se mohu dotknout takové věci i v dnešní době, plné experimentů. To nemyslím hanlivě, ale když se najednou objeví taková živočišná věc, prostě život „obyčejného člověka“, jak ho napsal pan Čapek, je to nádhera!“
Klíčové ženské postavy – matku, manželku hlavního hrdiny a další figury - hraje Bohdana Pavlíková. „Každý z nás jsme namícháni z různých vlastností, dobrých i špatných. Postupně se ukazuje, že člověk nikdy není jednoznačný. Že se v něm skrývají různé další tváře a osobnosti, které mohou a nemusí dostat příležitost. Jde třeba o to, kdy… Osobně mne asi nejvíc oslovuje to, jak dílo dál žije i po úmrtí autora, a jak se mnohé z něj ukázalo jako citlivá a vždy laskavá analýza duše moderního člověka a společnosti,“ uvažuje herečka, která je známá mimo jiné z televizní obrazovky (seriály Doktor Martin, Rapl, Ulice ad).
V inscenaci dále účinkují Marek Pospíchal, Petr Buchta a Anna Glässnerová v alternaci s Martinou Krátkou.
Podzemní divadelní prostor oživí částečně realistické, částečně snové kulisy scénografky Lucie Labajové. Kostýmy k inscenaci navrhla Lenka Odvárková, hudbu složil Ota Balage. Při přípravě hry byl také od začátku přítomen čapkolog Hasan Zahirović.
Jak připomíná umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár, Slušný člověk je druhým dílem z cyklu Intimita, Anonymita, Agresivita – trilogie autorských her o třech tématech, jimž je dnes vystaven člověk jako jedinec a s nimiž se potýká i celá společnost. „Intimitu zkoumal text současné britské dramatičky Caryl Churchill, který měl pod názvem Je to tu premiéru v říjnu 2016 v režii Viktorie Čermákové. Titul věnovaný agresi uvidí diváci v režii dámského tandemu Alžběta Burianová - Tereza Říhová v dubnu 2017,“ říká Dodo Gombár.
Čapek stále inspiruje
Dílo Karla Čapka, velikána české literatury a sedminásobného adepta na Nobelovu cenu, stále láká k novým zpracováním. Ve Švandově divadle se jeho textu ujali naposledy v roce 2013, kdy tu měl premiéru Krakatit: hru podle Čapkova slavného utopického románu tu vůbec poprvé v podobě činoherního představení uvedl režisér Daniel Hrbek. Také Obyčejný život se v podobě hry Slušný člověk dočká ve Švandově divadle světové divadelní premiéry.
Román Hordubal byl oproti tomu ztvárněn už několikrát. Vedle zmíněné adaptace J. A. Pitínského v Divadle Husa na provázku po něm dvakrát sáhli filmaři - v roce 1937 Hordubala natočil režisér Martin Frič, v roce 1980 se o to pokusil i režisér Jaroslav Balík. Filmy natočené
podle známých Čapkových děl by měla rozšířit také Válka s mloky, kterou v roce 2017 chystá do kin režisér Tomáš Krejčí.
Obyčejný člověk Volně na motivy novely Obyčejný život Karla Čapka adaptovala Martina Krátká.
Režie Martina Krátká Dramaturgie Libor Vodička Scéna Lucie Labajová Kostýmy Lenka Odvárková Hudba Ota Balage
OSOBY A OBSAZENÍ
Úředník XY Miroslav Hruška
Básník/ Soused 1/ Hlas 3 (Ten, kdo má zlost) Petr Buchta
Strážník/ Tatínek/ Přednosta stanice/ Soused/ Hlas 2 (Hypochondr) Marek Pospíchal
Žena/ Máma/ Manželka/ Hlas 1 (Ten s lokty) Bohdana Pavlíková
Dítě/ Cikánka Anna Glässnerová nebo Martina Krátká
Premiéra 4. února 2017 ve Studiu Švandova divadla na Smíchově.
KDO JE KDO
Karel Čapek (9. 1. 1890 – 25.12. 1938)
Český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf se narodil v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka. Po gymnáziu ukončil roku 1915 studium na Filosofické fakultě UK v Praze a získal doktorát. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády, přesto byl první světovou válkou velmi ovlivněn. Vedle činnosti spisovatele a dramatika působil jako redaktor v časopisech Národní listy, Nebojsa a v Lidových novinách. Byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a také prvním předsedou Československého PEN klubu. V roce 1935 se na vinohradské radnici oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou, s níž se seznámil právě ve Švandově divadle, kde byla původně v angažmá. Poslední tři roky svého života prožil ve Strži u Staré Huti nedaleko Dobříše, kde je umístěn Čapkův památník. Zemřel zde několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Roku 1995 byl Karlu Čapkovi in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka. V letech 1932 až 1938 byl celkem sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Martina Krátká (nar. 12. 12. 1984, Vyškov)
V dětství byla členkou dětského studia v Divadle Husa na Provázku, kde později dostala angažmá jako dospělá posila hereckého souboru. Na JAMU studovala pod vedením Ctibora Turby klaunskou scénickou a filmovou tvorbu a po třech letech nastoupila na činoherní herectví k Nice Brettschneiderové. Členkou hereckého souboru Švandova divadla je od roku 2011. V sezóně 2012-2013 tam vznikla v podzemním Studiu pod jejím režijním vedením divácky velmi oblíbená inscenace CRY BABY CRY.
Ve Švandově divadle hraje v inscenacích Krysař, Závislosti navzdory, Baal, Misantrop, Proměna, Hamlet, Řemeslníci a Kdo je tady ředitel?.
V Divadle Husa na provázku účinkuje v inscenacích Trapná muka, Hordubal, Baletky, Prase aneb Václav Havel´s hunt for pig, Maestro a Markétka, Rozpomínání, České moře, Ubohá Rusalka bledá, Psí hvězda aneb Hej ty maľučká, kam ideš?, objevuje se také v divadle U stolu (Příliš hlučná samota), HaDivadle (Rape Me!) či Divadle Polárka (S koníčkem přes hory a doly).
Zahrála si také ve filmech Jak básníci čekají na zázrak, Nestyda, Tahle země není pro mladý, Mouchy (studentský film) a Zero.
Miroslav Hruška (8. 3. 1946, Litoměřice)
Do svého prvního hereckého angažmá nastoupil v divadle v Šumperku, pak přešel do Českého Těšína a následovala nabídka do Olomouce, kde pak více než dvacet sezón působil v Moravském divadle Olomouc. V roce 2009 přešel do Švandova divadla v Praze, kde se divákům prvně představil v inscenaci Peníze od Hitlera. Momentálně je k vidění v titulech Krysař, Závislosti navzdory, Baal, Zabít Johnnyho Glendenninga, Popeláři, Hamlet, Země Lhostejnost, Řemeslníci, Šoa a Kurz negativního myšlení.
Z televize diváci znají jeho tvář např. ze seriálů Bohéma, Atentát, Rapl, Policie Modrava či České století, zahrál si také mj. v TV filmech Zločin v Polné, Americké dopisy či Kobova garáž.
Žije v Praze, má dva dospělé syny.
Bohdana Pavlíková (11. 8. 1976, Teplice)
V rodném městě vystudovala gymnázium a externě spolupracovala s Krušnohorským divadlem. Poté vystudovala Střední školu dramatických umění při Divadle Šumperk, kde byla v angažmá do roku 2013. Za roli Nory v Ibsenově hře Domeček pro panenky uvedené v Šumperku byla v roce 2012 nominována na Cenu Thálie. Kromě herectví se věnovala vedení ochotnického Studia D123. Před angažmá ve Švandově divadle, kde je v souboru od září 2016, byla rok členkou Městského divadla v Kladně.
U Švandů hraje v inscenacích Krysař, Závislosti navzdory, Betonová zahrada, Pankrác ´45, Misantrop a CRY BABY CRY.
Má za sebou bohatou divadelní zkušenost a na různých scénách ztvárnila už mnoho velkých rolí - počínaje Natálií v Čechovově dramatu Tři sestry, přes Alžbětu ve Vrchlického Noci na Karlštejně, Krásku v Hrubínově hře Kráska a Zvíře, Marlene ve hře Evy Pataki Edith a Marléne, Alison v Taylorově hře Nebožtíci přejí lásce, Stuartovnu ve hře Friedricha Schillera Marie Stuartovna ad. Herectví také učí, s kolegou Jiřím Š. Hájkem vede ročník na VOŠ herecké v Praze.
Točí také televizní seriály, např. Doktor Martin, Rapl, Ulice, Četnické humoresky, ale i filmy jako třeba Krásno či Vybíjená.
Jejím partnerem je kolega ze Švandova divadla, herec Luboš Veselý. Baví ji fotografování, počítačová grafika a společně s Lubošem Veselým každé léto připravuje a vede dětský tábor.
