„K nejčastějším vadám v držení těla u dětí patří ochablé břišní svalstvo a s tím související vyklenuté bříško. Dále se často objevuje problém s kulatými zády a předsunutou hlavou, vystouplými lopatkami nebo skoliotické poruchy páteře,“ říká Kristýna Přibylová.
„Příčin potíží s držením těla je více, všechny však spolu většinou souvisejí – k těm hlavním patří nedostatek správného pohybu i jednostranné zatížení pohybového aparátu. U mnohých dětí pozorujeme nedostatečně vyvinuté svalstvo, zejména hluboké svaly, svaly břišní, mezilopatkové a zádové.“ Začněte co nejdříve Rodiče často nekladou na správné držení těla dostatečný důraz s tím, že se to spraví s věkem.
To však není pravda – pokud děti necvičí a nehýbou se od raného dětství, nelze očekávat, že se něco změní ve chvíli, kdy začnou chodit do školy. Právě naopak – školní docházka klade ještě větší nároky na sedavé činnosti – zejména učení a psaní, které mohou vady v držení těla jen prohloubit. A dvě hodiny tělesné výchovy týdně tento problém nevyřeší. Navíc – vadné držení těla není jen problém estetický, má jednoznačně prokázanou souvislost s problémy pohybového aparátu, které se objevují v dospělosti. Předsunutá hlava může způsobovat nejen bolest krční páteře, ale i bolesti hlavy, a to již v dětském věku.
Vhodný pohybový vývoj i psychická pohoda „Správné držení těla znamená, že neuromuskulární řízení, tedy nervo-svalová regulace vede postavení a pohyb kostí (kloubů) v nejlepší geometrii vůči anatomickým poměrům v těle. Ty jsou pro každého člověka definované stejně, a klouby tak zaujímají v různých polohách nejvýhodnější postavení. Svalové síly tedy mají vést pohyb takovým způsobem, aby se kloub zatěžoval na co největší své ploše. To je důležité pro optimální mechaniku pohybu a kvůli ochraně anatomických struktur před přetížením,“ vysvětluje fyzioterapeut Tomáš Rychnovský, který se specializuje na diagnostiku pohybového ústrojí u dospělých i dětí včetně kojenců.
Jenže správnou koordinaci svalů, která zajišťuje optimální postavení a zátěž v kloubu při pohybu, řídí mozek, který ovlivňuje řada faktorů – např. pohybový vývoj dětí, pohybová zátěž, ale i psychická pohoda a sebedůvěra dětí nebo úroveň citlivosti k sobě i k druhým (schopnost, která se vyvíjí prostředím, v němž se dítě pohybuje). Funguje pozitivní motivace Skoro každý z nás uslyšel někdy v dětství poznámku typu – „Narovnej se, nebo budeš mít hrb jako ježibaba…“
Vedou tahle napomenutí k něčemu rozumnému? „Osobně si myslím, že jakékoli narážky na nesprávné držení těla mají spíše opačný efekt. Funguje hlavně pozitivní motivace, zařazení cviků do hry nebo cvičení v kolektivu vrstevníků. U některých dětí zabírá i názorná ukázka na obrázcích – můžeme je nechat, aby samy na fotkách našly, co je špatně, a co správně. Vadné držení těla totiž opravdu nevypadá pěkně, což si ale děti samy na sobě nevšimnou,“ říká Kristýna Přibylová a připomíná, že hodně také záleží na tom, zda cvičíme s dětmi v rámci prevence, nebo již řešíme nějaký konkrétní problém s držením těla.
Pod dohledem rodičů Pokud již dítě nějakou vadu má, pak je důležité provádět cviky pravidelně, přesně podle návodu a dodržovat správné dýchání i následné protažení. Cviky jsou mnohdy nezáživné, pro děti s ochablými svaly náročné, a ty tak mají tendenci si cvičení usnadnit nebo zkrátit, proto je nutné, aby rodič na dítě dohlédl. To potvrzuje i fyzioterapeut Tomáš Rychnovský. „Pokud se dítě odmalička učí správnému držení těla, dokáže si jej „zafixovat“ do dospělosti a je pak odolnější vůči zátěži. Dospělému stačí několik základních poloh a cviků, aby si svůj pohybový systém cvičil pro fungování bez bolesti.
U dětí může být cílené cvičení více problematické, protože vyžaduje nutnost soustředění.“ Přírodní tělocvična Při prevenci lze zařazovat i cviky zábavnější. „Dobré je krátkodobě zařadit sed na velkém míči, při kterém se aktivují právě hluboké svaly. Důležité však je, aby děti na míči seděly vzpřímeně, s hlavou v prodloužení páteře, chodidly celou plochou na podložce a koleny mírně od sebe. Jakmile se začnou hrbit, je vhodné sed na míči ukončit a vyměnit za jinou aktivitu,“ radí Kristýna Přibylová. S dětmi můžete nenápadně cvičit i při výletech do přírody – pro rovnovážnou chůzi se správným držením těla poslouží kláda v lese, kterou děti přejdou tam a zpět, nejdříve popředu a pak bokem.
Na louce můžete trénovat správné sezení v tureckém sedu s rovnými zády. Je zábavné postavit dráhu ze šišek, jednu šišku si dát na hlavu a projít celou dráhu, aniž by nám spadla z hlavy. Když si s sebou vezmeme lano, mohou po něm děti chodit vpřed, vzad i bokem – samozřejmě při správném držení těla, které je nutné kontrolovat. Držení těla je odleskem stavu mysli Tělo se při vadném držení těla více opotřebovává. Z toho mohou vyplývat úrazy či bolesti. Tělesná cvičení jsou proto výborným prostředkem k zachování flexibility a stability pohybového systému. Často však bývá výhodné trénovat nejen sílu, ale i citlivost a koordinaci.
„Pokud se k tréninku svalů přidá tam, kde je to potřeba, posílení například citlivosti, vnímání nebo psychické složky, je to faktor, který umožní tělu fungovat několikanásobně lépe. Pohybové chování a například držení páteře je totiž odleskem toho, co dítě (a člověk všeobecně) žije,“ připomíná fyzioterapeut Tomáš Rychnovský.
