Faktem je, že děti v předškolním věku bývají až brutálně upřímné, říkají, co přesně si myslí, takže zdvořilou lež u tetičky, které chválíte nepoživatelné buchty, jim nevysvětlíte. Jsou prostě hnusné a tečka. Podle psychologů děti vnímají svět černobíle a také ho tak interpretují do cca osmého roku věku. Ale, už čtyřleté děti chápou rozdíl mezi pravdou a lží a vědí, že lhát se nemá.

Ředitelka mateřské školky Pelíšek(www.skolkapelisek.cz) Ilona Kubínová vysvětluje: „Děti lžou už od malička, existují výzkumy, ve kterých dvouleté děti lhaly, aby získaly to, co chtějí. Děti lžou tak když se bojí a chtějí se vyhnout trestu nebo když chtějí upoutat naši pozornost a vyprávějí neuvěřitelné historky. Malé děti ještě nevědí, že lhát se nemá, prostě se této sociální dovednosti učí.“

Je důležité si definovat, co lež je. Dělí se na instrumentální (chci zapřít vinu a získat prospěch), neinstrumentální (tu nejčastěji používají malé děti a vyjadřuje jejich zbožné přání. Dítě takovou lež „máme doma pod postelí dinosaura“ používá, aniž by vědělo proč. Někdy se těmto lžím také říká nutkavé lhaní.), dále prosociální lež (máš krásný klobouk, i když je nevkusný. Tato lež se snaží nedotknout se citů někoho jiného), plus poslední nezáměrná lež (tedy dítě neodlišuje fantazii od skutečnosti, podvědomě tají stav skutečností, dítě lže proto, že má špatné informace, aniž by o své chybě vědělo).

Podle odbornice na dětskou duši neplatí, že čím je dítě starší, tím více lže. Naopak: „Děti více lžou jako malé, když ještě nevědí, že lhát se nemá. Pak možná lžou, když potřebují něco zatloukat - známky, pozdní příchody, což bývá většinou až v pubertě. Hodně je to věcí vztahu s rodiči, nejvíce lžou děti tehdy, když lžou i jejich rodiče. Což je další problematické místo.

Těžko můžete chtít po dítěti, aby nelhalo, když lež je v rodině považována za něco samozřejmého. Platí ale i obráceně pozitivní vzory, takže když nelžou rodiče, prarodiče, učitelé či trenér, ani dítě se do osidel lží jen tak snadno nezaplete…“

Možná se snažíte dítěti vysvětlit, že občas by se zalhat mělo. S ohledem na city druhých. Tedy asi takto: „Jé, tetičko, tvoje buchty jsou ty nejlepší na světě“. I když všichni vědí něco jiného. Jenže staré tetičce udělá radost, že je v něčem nepřekonatelná… Ředitelka školky ale

vysvětluje: „Děti se morálku učí chápat postupně a stejně tak i rozdíl mezi bílou a černou lží… Základní rozlišení mají už v batolecím věku ještě před nástupem do školky, hlubší pochopení přichází s rozvojem abstraktního myšlení, tedy začátkem prvního stupně základní školy.

Hodně často se odborníci setkávají s tím, že lež je třeba z dětí vytlouci, za každou pořádně potrestat, aby si potomek vždy rozmyslel, jestli s ní bude pracovat dál, či nikoliv.

A dále odbornice tvrdí: „Fyzický test je vždy špatné řešení. Za lež by se mělo dítě nejprve pokárat a upozornit ho na to, že to nesmí dělat, protože i ono chce po svých blízkých, aby mu říkali pravdu. Nejlepší je učit dítě, že říkat pravdu se vyplatí, přiznání je polehčující okolnost, atd. Když nebudou na lež reagovat rodiče, bude později reagovat škola a pro dítě to bude mít větší následky. Takže je dobré s dětmi hovořit, lži a jejich důvody probírat a v neposlední řadě jít vždy příkladem. Tedy nelhat. Nikdy a za žádné situace. Snad jen té tetičce nad pekáčem připálených buchet.“

Důležité je vědět, že lhářem se člověk nerodí, lhát se teprve učí. A to nejen tak, že dítě samo doma vidí, že rodiče lžou, ale také tím, že je vychováváno v drilu, disciplíně. Tvrdé disciplíně. Dítě chce lží automaticky vyváznout z případného trestu, vytvoří si systém výmluv a omluv, které mu kryjí záda a pomáhá si tak předem od případných postihů. I tady by se nad lží dětí měli zamyslet především rodiče, protože i v tomto případě k ní bylo dítě dotlačené nepřiměřenou výchovou.

Rámeček: Dětské lži a vše o nich:

Pravidla ověřena na dětech ze soukromé mateřské školy Pelíšek

1. Na potomka nikdy příliš nenaléhejte. Pokud se vám s pravdou svěřit chce, udělá to, jen pokud se nebude cítit pod tlakem a ve stresu.

2. Vynechte autoritativní přístup. Vede k tomu, že ochranu proti němu začne dítě hledat právě ve lži.

3. A co vy? Jak moc a často nemluvíte pravdu? Pokud je u vás takové chování obvyklé, mějte na paměti, že děti jsou jen vaší kopií, tedy je třeba přehodnotit vlastní chování. Pak začne pravdu mluvit i vaše dítě. Pokud říkáte před dítětem: Neříkej tátovi, že jsem si koupila nové boty, že tu byl strejda Pavel“, koledujete si o průšvih.

4. Pokud vám dítě v předškolním věku občas zalže, nedělejte si z toho velkou hlavu. Nechce podvést vás, ale trénuje si fantazii. Nerozlišuje totiž mezi ní a skutečností…