„Těší mě to, protože už nedarují pouze studentky, ale i pracující ženy, pro které není finanční stránka darování až tak zásadní. Vidím v tom ženskou sounáležitost, kdy dívky a mladé ženy pomáhají jiným ženám. Velmi často se s neplodností setkaly ve vlastní rodině nebo u kamarádky a uvědomují si, co pro příjemkyně tahle pomoc znamená. I hodně dárkyň-studentek to bere tak, že pomáhají, a finanční kompenzaci považují spíše za bonus,“ dodává odbornice.
Za poslední roky se zpřísnily i požadavky na dárkyně. „Ke standardním genetickým testům přibylo vyšetření spinální muskulární atrofie, tedy skupiny dědičných degenerativních chorob,“ vysvětluje Michaela Šilhavá. Prvotním sítem psychosociálního vyšetření a zdravotních testů tak podle ní projde zhruba 75 % zájemkyň o darování. Ženy mohou v České republice podle platné legislativy darovat vajíčka ve věku od 18 do 35 let, ale podle odbornice mívají nejlepší vajíčka v rozmezí 20 až cca 28 let, což je interval, do něhož spadá naprostá většina českých dárkyň.
Co se naopak roky nemění, je přístup příjemkyň, tedy žen, které nemohou mít děti z vlastních vajíček. Michaely Šilhavá je přesvědčena, že dítě ženy, která otěhotní pomocí darovaného vajíčka, je ovlivněno i geny příjemkyně.
„Existují studie z oboru epigenetiky, které jasně ukazují, že dítě v průběhu svého nitroděložního vývoje dostává přes placentu jistou strukturu své matky, která jej nosí ve svém těle. Později dítě postupně přebírá i gesta svých rodičů a chová se podobně jako oni. Je neuvěřitelné, jak moc se nakonec podobá mamince, která jej nosila v děloze, i když vzniklo z darovaného vajíčka.“ Žena, která se léta snažila neúspěšně otěhotnět, si navíc toho, že je konečně těhotná a bude mít dítě, byť s pomocí dárkyně, neuvěřitelně váží. „Takovéto dítě se rodí přijaté, milované a chtěné, a díky tomu z něj vyrůstá šťastný člověk,“ konstatuje Michaela Šilhavá.
Ačkoliv se příjemkyně s dárkyní nikdy nesetká, ani nezná její jméno nebo adresu, ví, jaké má vzdělání, krevní skupinu nebo váhu a výšku. Kliniky asistované reprodukce se snaží spojovat takové ženy, které si jsou co nejvíce fyzicky i psychicky podobné. Podle Michaely Šilhavé jde o silně intimní a intuitivní záležitost, která ale po letech praxe i v psychoterapeutické oblasti funguje poměrně dobře. Příjemkyně také nemá povinnost kdekoliv uvádět, že otěhotněla díky darovanému vajíčku, takže se o téhle skutečnosti nemusí nikdo další dozvědět.
Počet příjemkyň vajíček rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2009 provedly české kliniky reprodukční medicíny 2246 takovýchto cyklů, v roce 2015 již oplodnily celkem 5769 žen pomocí darovaného vajíčka. Údaje pocházejí z Národního registru asistované reprodukce a podle Michaely Šilhavé lze očekávat, že za rok 2016 i 2017 toto číslo ještě poroste.
Některé dárkyně se také zajímají o to, kolik zdravých vajíček vyprodukovaly. „Pokud se zeptají, vždy jim to sdělíme, komunikujeme s nimi naprosto otevřeně. Maximálně dbáme na jejich bezpečnost, jak po fyzické stránce, tak i po té psychické. Pokud není dárkyně stoprocentně přesvědčená, že je darování správné, posílám ji domu, ať se v klidu rozmyslí.
Dárkyně u nás nyní
mohou darovat vajíčka jak v Brně, tak v Praze, snažíme se být jim co nejblíže, aby pro ně darování bylo co nejpříjemnější a aby byly v pohodě.“
Ačkoliv spousta lidí proces darování nepodporuje, podle Michaely Šilhavé jde o naprosto bezpečný a hluboký akt. „Občas se mě někdo zeptá, jestli bych dovolila darovat vajíčka své dceři. A já odpovídám, že ano. Brzy jí bude patnáct let, a pokud se za pár let k této pomoci rozhodne a splní všechny požadavky, které na dárkyně zákon ukládá, rozhodně ji v tom podpořím.“
