pondělí 29. červenec 2019 0:00

Záškrt – v dobách velkých epidemií na něj umíral i každý druhý člověk, dnes je díky očkování téměř vymýcen

Záškrt – nemoc, jejíž název samotný zní děsivě. Bývaly doby, kdy na ni v některých částech světa umíral každý druhý člověk. Rozsáhlé devastující epidemie záškrtu v 19. století zasáhly většinu Evropy i Severní Ameriky, zabíjely bohaté i chudé a postihovaly převážně děti.2a Dnes už je ale choroba ve vyspělých zemích téměř vymýcena.
Díky zavedení povinného očkování se u nás poslední nahlášený případ záškrtu objevil v roce 1995.1a Ani dnes však nemáme vyhráno. Jak ukazují případy z několika evropských zemí, nemoc si vybírá svou daň i v 21. století. Mj. i díky poklesu proočkovanosti a nedostatečným zásobám antidifterického séra.1b,4a

 

Smrtící angína

 

Záškrt neboli difterie je infekční onemocnění způsobené bakterií Corynebacterium diphtheriae. Napadá převážně horní dýchací cesty a nejčastěji se přenáší kapénkovou infekcí z člověka na člověka. Začíná se projevovat mírnou bolestí v krku, obtížemi při polykání a zvýšenou teplotou. Po několik dnech však může přejít v těžkou povlakovou angínu. Postupně může dojít k rapidnímu zhoršení stavu s mohutným otokem krku, dýchacími obtížemi a horečkou přesahující 40° C. Nemocný se dusí, polknutá tekutina spolu s krví odtéká nosem. Takové případy často končí smrtí.2b

 

Zbavili jsme se záškrtu jednou provždy?

 

Difterie trápila lidstvo po celá staletí. První zmínky o ní sepsal už Hippokrates v 5. stol. př. n. l. K pravděpodobně největšímu řádění choroby došlo v 2. polovině 19. století, kdy na záškrt v dobách epidemií umíral v některých oblastech světa každý druhý člověk.2a

Není divu, že lékaři a vědci usilovně hledali možnosti účinné léčby.

 

Prvními průkopníky se stali německý lékař a bakteriolog Emil von Behring a jeho japonský kolega Shibasaburo Kitasato, kteří v roce v roce 1890 představili světu objev séra k léčbě záškrtu.1c Vakcína, jak ji známe dnes, začala být ovšem široce dostupná až v průběhu 30. let 20. století v kombinované trojvakcíně (záškrt – tetanus – černý kašel). K rutinnímu celoplošnému očkování proti záškrtu se v Evropě a Severní Americe přistoupilo až ve 40. letech 20. století, v tehdejším Československu konkrétně v roce 1946. O dvanáct let později byla nemoc na našem území v podstatě vymýcena.3,7,10 Vyhráno ale nebylo.

 

Poslední velké epidemie záškrtu v rámci Evropy a Asie propukly v 90. letech 20. století ve státech bývalého Sovětského svazu - tedy zejména v Rusku,Bělorusku na Ukrajině, ,v Tádžikistánu, a také v Mongolsku; tedy dlouhých 50 let po zahájení povinného očkování. Důvodem epidemií byl zejména pokles proočkovanosti populace. Celkový počet nemocných se tehdy vyšplhal až na neuvěřitelných 150 000 případů, nemoci podlehlo 5 000 lidí.1d

 

Jak jsme na tom dnes?

„V dnešní době už se v Evropě a v Severní Americe se záškrtem setkáme pouze výjimečně, je ovšem třeba zdůraznit, že je to právě díky systematickému dlouhodobému povinnému očkování. V zemích

s endemickým výskytem záškrtu, kde je proočkovanost nedostatečná, jsou ročně nahlášeny tisíce případů záškrtu a úmrtnost se stále pohybuje mezi 5–10 %, u dětí mladších 5 let a u osob nad 40 let dosahuje dokonce až 20 %“ upozorňuje MUDr. Kateřina Fabiánová, PhD. ze Státního zdravotního ústavu.2c,6

 

Dva ojedinělé případy onemocnění záškrtem se však nedávno objevily i ve Španělsku a v Belgii. V obou případech šlo o malé neočkované děti (6 a 3 roky); mladší z dětí se bohužel lékařům nepodařilo zachránit. I v dnešní době je totiž léčba difterie velmi náročná z důvodu nedostupnosti antidifterického séra, které se po zahájení očkování přestalo vyrábět.4a,4b,5

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila odmítání očkování za jednu z deseti největších hrozeb lidstva.8 Jedinou a nejúčinnější formou ochrany proti záškrtu je povinné očkování v dětském věku. Odborníci však doporučují přeočkování i v dospělosti, zvláště pak nemáte-li dostatečnou hladinu protilátek. Také při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje nechat se přeočkovat – zejména u starších cestovatelů, cest delších než 1 měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem, kupříkladu v rámci humanitárních aktivit.9

 

Graf: Záškrt, České země, 1890–2013, Státní zdravotní ústav (SZÚ)3

 

Zdroje:

1. Janda, J.: Difterie/záškrt – historie a současnost. Časopis Česko-slovenská pediatrie 2016; 71 (3): 147–149. Dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/cesko-slovenska-pediatrie/2016-3/difterie-zaskrt-historie-a-soucasnost-58585

2. Diphteria vaccine: WHO position paper – August 2017. Weekly epidemiological record. 4. 8. 2017, No 31, 2017, 92, 417–436. Dostupné z: https://apps.who.6int/iris/bitstream/handle/10665/258681/WER9231.pdf;jsessionid=116CDDF79FBA0FD6D720B0D903B80BB3?sequence=1

3. Očkování – trendy infekcí v České republice, březen 2014. Národní referenční centrum pro analýzu epidemiologických dat, Oddělení biostatistiky a informatiky, Státní zdravotní ústav (SZÚ). Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/2014_Trendy_ockovacich_nakaz.pdf

4. A fatal case of diphteria in Belgium. European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC), 24. březen 2016. Dostupné z: https://ecdc.europa.eu/sites/portal/files/media/en/publications/Publications/RRA-Diphtheria-Belgium.pdf

5. Diphteria detected in Spain. WHO – Regional office for Europe, 5. 6. 2015. Dostupné z: http://www.euro.who.int/en/countries/spain/news/news/2015/06/diphtheria-detected-in-spain

6. Immunization, Vaccines and Biologicals - Diphteria. WHO, 20. září 2018. Dostupné z: https://www.who.int/immunization/diseases/diphtheria/en/

7. Částková, J.: Zahájení očkování v ČR. Státní zdravotní ústav, 4. dubna 2017. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/vakciny/prehled-zahajeneho-ockovani-v-cr

8. Ten threats to global health in 2019. WHO. Dostupné z: https://www.who.int/emergencies/ten-threats-to-global-health-in-2019

9. Základy prevence infekčních onemocnění. Státní zdravotní ústav. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/manual/Manual%20souhrn%203.pdf

10. Epidemiology and Prevention of Vaccine-preventable diseases: Diphteria. The Pink Book: Course Textbook - 13th Edition (2015), Centers for Disease Control and Prevention. Dostupné z: https://www.cdc.gov/vaccines/Pubs/pinkbook/downloads/dip.pdf

MPI web banner 468x60 3