Hlavní hrdina černé komedie BIRDMAN (režiséra Alejandra G. Iñárritu) Riggan Thomson (Michael Keaton) doufá, že když se objeví v čele nového ambiciózního představení na Broadwayi, oživí kromě jiného i svou upadající kariéru. V mnoha ohledech to je riskantní krok. Ale bývalý filmový superhrdina má velké naděje, že díky tomuto tvůrčímu manévru získá uznání jako umělec a všem dokáže, včetně sebe, že ještě není odepsanou hollywoodskou veličinou.
Premiéra na Broadwayi se pomalu blíží, když se představitel titulní role za podivných okolností zraní během zkoušky a je třeba ho rychle nahradit. Na základě doporučení Lesley, herečky v hlavní roli (Naomi Wattsová), a na naléhání Rigganova nejlepšího přítele a producenta Jakea (Zach Galifianakis), Riggan nakonec neochotně najme Mikea Shinera (Edward Norton).
Mike je jako neřízená střela. Zároveň je zárukou toho, že se vstupenky vyprodají a představení sklidí chválu kritiků. Kromě samotných příprav na svůj jevištní debut, se Riggan musí také vypořádat se svou přítelkyní a herečkou ve vedlejší roli, Laurou (Andrea Riseboroughová), se svou dcerou Sam (Emma Stoneová), která právě prodělala odvykací léčbu a nyní pracuje pro Riggana jako jeho osobní asistentka, stejně jako se svou bývalou manželkou Sylvií (Amy Ryanová), která se čas od času objeví na scéně s úmyslem stabilizovat situaci.
Iñárritu konstatuje, že určité prvky Rigganova příběhu s ním rezonovaly, zejména pomíjivost úspěchu a otázka smysluplnosti. "Zajímal mě zápas s vlastním egem. Bez ohledu vna to, jak úspěšný jste, ať už jde o peníze nebo o respekt, je to vždy jen iluze. Je to dočasné. Ženete se za něčím, o čem se domníváte, že to opravdu chcete. Snažíte se získat u lidí uznání, a když toho všeho konečně dosáhnete, brzy narazíte na pomíjivost tohoto pocitu štěstí."
"Riggan je hluboce lidský," říká Iñárritu. "Představoval jsem si ho jako takového Dona Quijota, humor u něj vychází z rozdílů mezi jeho upřímnými tužbami a sprostou realitou, která ho obklopuje. V podstatě to je příběh každého z nás."
"Mám rád postavy, které dělají chyby, jsou nejisté a zmítané pochybnostmi i rozpory - což jsou vlastně všichni, které znám. Rigganova rozhodnutí byla špatná a ovlivnila lidi v jeho nejbližším okolí. Během svého života zaměňoval lásku za obdiv. Teprve až když si uvědomil pomíjivost obdivu, začal se bolestně učit, jaké to je mít rád sám sebe a ostatní."
Keaton o své postavě říká: "Díval jsem se na Riggana jako na člověka. Nicméně, být hercem, to vyžaduje určitý typ osobnosti. Herec je v extrémnní míře vystaven pocitu, že ho neustále někdo sleduje. Musí se vypořádat s velkým egem. V případě našeho hrdiny se všechny tyto vlastnosti stanou nekontrolovatelné."
Pro Rigganovo utrápené ego je hranice mezi realitou a iluzí tenká jako papír a čas to tam není vůbec. Stín Birdmana - neustálého a neodbytného společníka - je vždy přítomen, ať se mu to líbí nebo ne. "Vydává se na cestu dosažení uznání.
Takže to je cesta jeho "JÁ", jeho ega. A jak bojuje se svou průměrností, jeho ego (věrný přítel a mučitel) opakuje stejné vzorce chování, kterých by se Riggan rád zbavil. Konfrontuje ho s jeho omezeními a vábí ho příslibem klamných příležitostí.
"Je v tom něco tragického i něco legračního. Něco velmi reálného, ale také něco velmi surrealistického," vysvětluje Iñárritu.
"Birdman je Rigganovým superegem. Podle Birdmana Riggan přišel o rozum, když se rozhodl zinscenovat tuto divadelní hru, která je zjevně pod jejich úroveň. Z Rigganova pohledu to je právě Birdman, který přišel o rozum. Z hlediska doby jsou oba názory irelevantní."
Stejně jako všechny Iñárritovy filmy i BIRDMAN nabízí pronikavý pohled na lidskou existenci a to prostřednictvím celé plejády postav v čele s Rigganem. Tonálně tento snímek osciluje mezi komedií a patosem, iluzí a realitou, což ve výsledku nabízí mnohonásobné interpretace.
"Jakmile překročíte čtyřicítku, nemá smysl, pouštět se do něčeho, co vám opravdu nenažene strach. Mě to vyděsilo v dobrém slova smyslu. Bylo to pro mě nové teritorium. Ocitl jsem se za hranicí toho, kde se cítím jistě," říká Iñárritu.
"Vždy záleží na filmu, příběhu, lidech a na tom, že je to opravdu upřímné a má to smysl. Když se na tento film takto podíváte, zjistíte, že už to lepší ani být nemůže," říká Keaton.
Zatímco se film soustředí na strasti a soužení herců, Iñárritu považuje jejich hledání štěstí za univerzální touhu. "Lidé dnes chtějí být slavní okamžitě a ne na základě práce odvedené v průběhu let. To je moderní definice úspěchu. V jedné vteřině lidé získají 800.000 likes nebo followerů na sociálních sítích, a pro některé to je úspěch sám o sobě - ale je to klam.
Bezprostřednost sociálních médií může snadno zkreslit realitu člověka, zejména Riggana, který má naplnit očekávání, jaké to je být slavným. Vše je pro něj nové a vyrovnat se s tím je pro něj obtížné. Je to příběh o muži, který se snaží dokázat, že je něčím víc než jen populárním chlapíkem s mnoha "likes".
Ale v dnešním světě, kterému vládne ironie, je každý, kdo chce být upřímný a otevřený, ukřižován. Je to absurdní, neskutečný svět," vysvětluje Iñárritu. "Snažil jsem se zábavnou formou vyprávět o kolapsech našeho lidského charakteru a smířit se, když ne s nedostatky nebo nedokonalostmi našeho světa a naší podstaty, tak alespoň s tím, jak k nim přistupujeme a jak s nimi žijeme."
Divadelní hra, kterou Riggan zinscenuje v historickém divadle St. James Theatre, je adaptací krátké povídky Raymonda Carvera O čem mluvíme, když mluvíme o lásce. A neustálé hledání a přijetí lásky je leitmotivem, kterým je BIRDMAN protkaný.
Hlavní hereckou oporou BIRDMANA je Michael Keaton v roli Riggana Thomsona. Keaton za svou kariéru ztělesnil celou řadu filmových postav nejrůznějších žánrů. Pod vedením Tima Burtona skvěle ztvárnil Batmana ve dvou klíčových dílech této série. Jednalo se o film, který nastartoval filmový žánr komixových superhrdinů. Stejně jako Riggan, ani Keaton v této roli dále nepokračoval a jiní převzali postavu Temného rytíře v následujících dílech.
"Michael je velmi talentovaný, impozantní herec. Ovládá řemeslo dramatu a komedie jako nikdo jiný. Zároveň je jedním z mála, kteří si opravdu oblékli ten pláštík "nadpřirozené síly" – mám tím na mysli, že byl jednou z prvních globálních filmových hvězd, filmových superhrdinů, a že pomohl vzkřísit jednu z největších ikon, Batmana. Byl pro mě ideální volbou. Když mi řekl ano, věděl jsem, že film bude přesně tím, co jsem chtěl. Jeho prostřednictvím se do filmu promítla mnohem silnější realita, nejen díky jeho minulosti a schopnostem, ale také díky jeho neuvěřitelnému talentu," poznamenává Iñárritu.
Zároveň podotýká, že Keatonova neochvějná odhodlanost zobrazit Rigganovy slabosti a triumfy bez soudů, byla pro jeho roli kritická.
Keaton se Iñárritovi do role přesně hodil. Říká: "Myslím si, že podstata této postavy tkví v jeho rozporech. V jednu chvíli se cítí jako kometa a o dvě sekundy později je zcela sražený na kolena. A to vše a ještě mnohem víc se odehraje během jediné scény. Ještě nikdy jsem nehrál ve filmu či hře, kde by se atmosféra během jedné nebo dvou minut změnila z opravdu legrační na vyšinutou, zpět na vtipnou, pak opravdu smutnou a konečně trochu bláznivou, v tak krátkém čase. Rozpory jsou na tom právě to nejzajímavější."
"Pokud jde o podobnost, nikdy jsem neměl se žádnou ze svých postav tak málo společného jako s Rigganem, ale v mnoha odhledech jsem ho chápal, protože byl tak opravdový a dojemně lidský," říká Keaton.
Naomi Wattsová ztvárnila Lesley, herečku, která se v Rigganově hře připravuje na svůj broadwayský debut. Wattsová s Iñárritem spolupracovala již v minulosti na filmu 21 gramů. Přiznává, že kvůli jeho náročnému vizuálnímu stylu, byl tento film nejtěžší ze všech, co kdy dělala:
"Byl to jeden nepřerušený záběr, kontinuální scény, několik herců, přechody z místnosti do místnosti a 15 stran dialogu. Nesmíte to zkazit. Obvykle u běžného filmového natáčení pokryjete scénu z různých úhlů a dostanete příležitost repliky opakovat. Pokud nejste spokojeni se svým výkonem, máte velkou svobodu a prostor se zlepšit. Ne v tomto případě. Kvůli způsobu, jakým se film točil, musel být každý ve střehu a hrát naplno po celou dobu. A nemluvím jen o hercích. Bylo tam s námi tolik lidí - rekvizitáři, kaskadéři a především kamerový štáb. Je to jako štafetový závod a vy to nechcete ostatním zkazit, protože by zrovna v tu chvíli mohli podat svůj nejlepší výkon. Neustále myslíte na celý tým," říká Wattsová.
"Bylo to jako mistrovská lekce v herectví. Ačkoli to bylo vyčerpávající a pro mě velká výzva, byla jsem nadšená zažít něco nového. Mnohem těžší to ovšem bylo pro Alejandra. Několikrát se nám stalo, že jsme měli hodinu do konce natáčení a pořád se mu nedařilo udělat záběr, který potřeboval a pak se to najednou zlomilo a my všichni jsme se sladili. Muselo to fungovat přesně v daný den, protože do záběru nemohl stříhnout nebo ho přestříhat později, stříhalo se pouze na jeho konci. Když se mu líbilo, co viděl, nastal obrovský jásot. Všichni jsme mu chtěli udělat radost," říká Wattsová.
Pro postavu Lesley se příležitost objevit se na Broadwayi rovná účasti na olympiádě a ovlivňuje to všechno, co dělá. Její cílevědomost vede k obsazení největšího neomalence, umělce Mike Shinera v podání Edwarda Nortona.
"Hrát na Broadwayi byl její dětský sen a teď se jí konečně může splnit. Je na to tak soustředěná, nic jí nesmí stát v cestě. Co se mi na tom líbí je, že herci mohou být velmi složitými lidmi a stojí za to, udělat si z nich čas od času legraci. Obzvláště z Lesley, která tak zoufale touží po velkém kariérním zlomu právě na Broadwayi. Takže, když těsně před předpremiérou přijdou o jednoho z herců, Lesley dostane strach, že se celá produkce zhroutí. Takže s kariérou v ohrožení, doporučí do role svého přítele, o kterém moc dobře ví, že s ním budou problémy, ale stejně to udělá," říká Wattsová.
Norton, známý pro svou práci jak na jevišti tak ve filmu, byl ohromen, jak přesně se v BIRDMANOVI podařilo zachytit newyorský divadelní svět.
"Když jsem si přečetl scénář, přemýšlel jsem, jak se Alejandrovi a jeho kolegům scénáristům podařilo zachytit některé veselé a dojímavé nuance nejen ze života herců, ale konkrétní specifické zkušenosti a zvraty ze života newyorských divadelních herců. Poté, co jsem se objevil na newyorské divadelní scéně hned na počátku své kariéry a stále se na ní aktivně pohybuji, jsem byl ohromen, jak přesný scénář byl," říká Norton.
Norton připouští, že tento svět nabízí skvělou příležitost zkoumat a občas zasáhnout nějakou z "výstředností" divadelníků a Mike Shiner je zábavným exemplářem.
"Myslím, že kdykoliv se ponoříte do života herců, nevyhnutelně narazíte na určitou směs skutečného umění a pravé vášně pro vyprávění - a pak tam najdete také narcismus, ego, zahleděnost sama do sebe, to všechno. Na Shinerovi se mi líbilo, že je paradoxně hulvátem s obrovským egem, extrémně domýšlivý, chamtivý, trochu záludný, ale je také velmi talentovaný. Rozumí tomu, co dělá. Je oddaný herecké profesi. Tvrdě pracuje a je velmi citlivý. Je schopen vnímat podstatu lidí prostřednictvím jejich vlastního ochranného pláště. Mám pocit, že by k němu publikum mohlo mít podobný vztah jako má sám Riggan," říká Norton.
Norton dodává, že zatímco se BIRDMAN specificky zabývá životy herců, byla to univerzální témata projektu, která ho zaujala.
"Alejandro mi řekl hned na začátku, že nechtěl, aby to bylo jen o hercích nebo dokonce o samotných umělcích. Chtěl, aby to bylo o něčem, co by se týkalo všech. Myslím, že ho opravdu zajímaly ty okamžiky v životě, kdy máte pocit, že jste se vzdálili od vznešené představy o sobě, kterou jste si utvořili někdy dříve ve vašem životě. Alejandro má na to takový oduševnělý pohled. Může to být existenčně děsivý moment, když se blížíte do určitého věku a začnete přemýšlet o své vlastní smrtelnosti a musíte se potýkat s myšlenkou, že jste něčím míň, než jste si představovali. Myslím, že příběh závisí na Rigganově odvážném kroku vzkřísit tu část sebe sama, na kterou by mohl být hrdý - prostě se stane hercem. Jak to dělá, je podle mě dojemné a vtipné, když se vezme v potaz, kam až je ochoten zajít, aby toho dosáhl," vysvětluje Norton.
Některé ze vztahů mezi Rigganem a členy jeho hereckého ansámblu, jsou podle Nortona zcela typické. "Moje postava je mladší chlapík, který Riggana ohrožuje. Vyvolává v něm pocit nejistoty. Generační napětí mezi mladým rebelem a chlapem, který bojuje za to, aby si zachoval svou důležitost a respekt. Pak tu jsou také milostné vztahy, problémy s dětmi a ex-manželkou, věci, které se týkají nás všech," říká Norton.
Emma Stoneová hraje Sam, Rigganovu dceru, která právě absolvovala odvykací kúru. Sam nyní pracuje pro svého otce jako jeho asistentka a jejich vztah je napjatý. Rigganova někdejší sláva v roli superhrdiny Birdmana způsobila, že nebyl přítomen jejímu dospívání. A to, že ji nyní přijal jako svou asistentku, ke zlepšení situace moc nepřispívá. Sam je bystrá. Se sarkasmem a bez emocí, které jsou na místě, ale zároveň jsou tak trochu obranným mechanismem, sleduje svého otce i teatrálnost, která realizaci jeho divadelní produkce provází.
Stoneová říká: "Musí být pod dozorem rodinného příslušníka, vzhledem k tomu, že právě prošla odvykací kúrou. Takže udělá obrovskou chybu, když začne pro svého otce pracovat. Vůbec jí nepomáhá, že s ní otec nedokáže navázat vztah a nechá ji dělat podřadnou práci. Nezačne to dobře, ale nakonec vidí, že si jsou velmi podobni. Sam je jednou z mála postav ve filmu, která není herečkou a neúčinkuje v divadelní hře. Bylo docela hezké hrát postavu, která stojí tak trochu mimo a je svědkem všeho dění, aniž by byla součástí tornáda na jevišti, se všemi těmi bláznivými lidmi," říká Stoneová.
Riggan se zcela koncentroval na realizaci této hry a na snahu získat uznání jako umělec, avšak jeho dcera má naprosto odlišnou a moderní představu o tom, co je opravdu důležité.
"Riggana zastihneme v bodě, odkud není návratu. Snaží se o svůj kariérní comeback poháněný touhou získat na důležitosti. Moje postava ho učí hodně o sociálních sítích a nové povaze slávy, což je něco, co do té doby záměrně ignoroval. Způsob, jakým veřejnost zůstává v kontaktu s herci se dnes velmi liší od dob Rigganovy slávy v roli Birdmana před 20ti nebo 30ti lety. Riggan chce získat na oblibě a respektu jako umělec. Touží po masové popularitě, ale zároveň jde o to udržet krok s ostatními a tomu může porozumět každý," říká Stoneová.
Stoneová naštěstí našla velkou oporu v Iñárritovi. "Tolik jsem se od něho naučila. Bylo to nsmírně vzrušující žít a dýchat prostřednictvím mé postavy v průběhu celé délky scény. Alejandro je naladěný na stejnou vlnu jako jsou herci. Ví, co se děje ve vaší hlavě řádek po řádku, někdy dokonce lépe než vy sami. Jednou se mi stalo, že to prostě nebylo ono a najednou jsem pocítila, jak se to zlomilo a začalo to fungovat. Zatleskal mi a řekl: 'To je ONO!' Je to úžasné. Nikdy jsem nepoznala režiséra, který by tohle dokázal. On přesně cítí, co děláte," říká.
